Září 2007

Kapitola 2.

19. září 2007 v 18:18 | Sir Fata |  Harry Potter a Pán elementů
Tak tady je druhá kapitola, snad se Vám bude líbit. Sice zatím žádná extra akce, ale nějak se k nim dostat musíme:-)) Pište komentáře:-))
Kapitola 2. - Kmotr
Mohlo být kolem půl sedmé, když se z přízemí ozval hlas strýce Vernona: "Tak vstávej ty budižkničemu! Dělej, musíš ještě udělat snídani."
Harry si promnul oči a posadil se na postel. Na stolku nahmatal brýle a nasadil si je na nos. Vstal a rychle se převlékl do vytahaného trička a příliš širokých kalhot po Dudleym. Nakonec sešel dolů do kuchyně, kde už teta Petunie chystala hrníčky a talířky na snídani. Dudley seděl u stolu a prohlížel si nějaký nový časopis o autech, mudlovských dopravních prostředcích. Občas souhlasně pokýval hlavou, nebo se zašklebil. Podle toho jak se mu auto líbilo. No a strýc Vernon si pročítal dnešní noviny.
"Na co koukáš? Pohni s tou snídaní, ty jeden nevděčníku," popohnala Harryho teta Petunie.
"Ano, této," odpověděl Harry a pustil se do přípravy snídaně. Udělal tousty s marmeládou, vajíčka a slaninu. Vše naservíroval na stůl a posadil se na vlnou židli.
"No, dneska teda nic moc. Vajíčka jsou ještě polosyrová, slanina připálená a na toustech je málo marmelády. Proč tě vůbec živíme ty jeden lenochu,"rozčílil se strýc Vernon. Harry na to už byl zvyklý a tak to ani nekomentoval.
Dudleymu snídaně očividně chutnala, jelikož snědl téměř polovinu celé snídaně sám a ještě vypadal na to, že má hlad. Teta Petunie ho ale zarazila. Podle školní sestry je totiž pořád dost obézní. Teta už sice nedělá snídaně typu čtvrt grapefruitu a nic víc, ale i tak se snaží Dudleyho omezit.
Po snídani se Harry vrátil zpátky k sobě do pokoje, a jelikož se hrozně nudil, pustil se do dělání úkolů, jichž byl opravdu hodně. Nejtěžší byly samozřejmě z lektvarů a při dělání pojednání o dračí krvi si harry vzpomněl na Snapea. Co teď asi dělá, teď když se Voldemort vrátil. Harry věděl už z minulého roku o tom, co má Snape na levém předloktí. Bylo to znamení zla, jež svým smrtijedům vypaloval sám Voldemort a díky němuž je mohl svolat.
Snape kdysi ke smrtijedům patřil, pak se ale podle Brumbála obrátil a dal se na stranu dobra. A když mu věřil Brumbál, tak na tom asi něco bude, i když kdo ví. Harry mu to rozhodně nevěřil, jelikož na něj a na všechny nebelvírské si zasedl a srážel jim body všude, kde se jen dalo. Naproti tomu svou kolej, Zmijozel, vynášel nad ostatní a nedal na ni dopustit. A jak známo, většina těch co vyjdou ze Zmijozelu se stane smrtijedy.
Co teď asi dělá? A co dělá Voldemort? Z toho snu, nebo co to bylo, jasně vyplývalo, že se snaží dát dohromady armádu zla. Obry, troly a další havěť, jež by mu pomohla ovládnout svět. A co proti tomu dělá Brumbál? Vždyť on je jediný, koho se Voldemort kdy bál. Připravuje nějakou svou soukromou armádu na boj s ním? Nebo má v rukávu schovaný nějaký trumf? Moc otázek a žádná odpověď.
Harry přerušil tok svých myšlenek a odhodil učebnici lektvarů na stolek. A teprve teď si všimnul dopisu, který večer napsal Siriusovi. Hedvika nejspíš přiletěla někdy ráno a usnula. A on si ji do teď nevšimnul.
Vstal a probudil ji. Nebyla moc ráda a dala svou nespokojenost najevo hlasitým zahoukáním.
"Pšt, nebo mě strýc zabije a tebe taky," uklidnil ji nervózní Harry, jelikož jeho strýc sovy od dne, kdy Harrymu začali chodit pozvánky na studium z Bradavic, nesnášel.
Přivázal Hedvice dopis na nohu a vypustil ji z okna ven.
"Snad Siriuse najde, kdo ví kde teď je," pomyslel si.
To už se ale blížil čas oběda a tak Harry sešel ze schodů do přízemí a spolu s Dursleyovi se naobědval. Jídlo do sebe naházel ve spěchu a pak ihned vyrazil z domu ven, projít se po ulicích.
V poledne tudy moc aut nejezdilo, bylo to přece jenom předměstí a hustá zástavba.
Harry se ploužil po chodníku a sledoval okolí. Tajně doufal, že se stane něco, co ho zbaví té nudy, která ho nesnesitelně obklopovala. I kdyby to mělo být něco nebezpečného. Hlavně ať se něco stane.
Bohužel, nic se nedělo. Vše bylo úplně v normálu. Někteří obyvatelé Kvikálkova sekali své zahrady, tak aby výška trávníku nepřesáhla nepřípustnou mez. Jiní myli svá už tak dost vyleštěná auta. Prostě bylo vše v zaběhlých kolejích.
A tak Harry došel až k malému parku, na kterém bylo pískoviště pro děti a dvě houpačky, z nichž jedna byla rozbitá. Harry se posadil na tu nerozbitou a znuděně pozoroval okolí.
Po chvíli do parku přišlo několik dětí z okolí, z nichž Harryhp nejvíc zaujali kluci, jež šli hrát fotbal. Ten sport Harry moc neznal. Věděl sice, že se hraje s kulatým míčem, něco jako camrál, a musí se dostat do soupeřovy branky, to bylo jako u famfrpálu. Jenže se nehrálo rukama, ale nohama, nebo hlavou, což bylo divný. Když někdo použil ruku, byl to faul. To všechno věděl od svého kamaráda Deana Thomase z Bradavic, který fotbal miloval.
Chvíli sledoval kluky, jak dělají kličky, zidanovky, panenky a podobný finty. Tohle Harry ještě nikdy nikde neviděl, proto ho to tak uchvátilo. Góly padaly jeden za druhým a Harry fascinovaně sledoval průběh hry.
Když se blížila šestá hodina, kluci dali poslední gól a začali se rozcházet. Míč zapomněli zakopnutý v brance a tak Harry neváhal. Vstal z houpačky a došel do branky pro míč. Vytáhl ho a chvíli si s ním jen tak kopal, moc mu to ale nešlo. Zkoušel to ještě chvíli, ale brzy se unavil.
"No jo, nemám tak dobrou fyzičku a výdrž," uvědomil si Harry, " docela rád bych si s nimi někdy zahrál, ale asi bych brzy skočil. Budu muset začít trénovat."
Po tomto rozhodnutí se obrátil a dal se na cestu zpět k Dursleyovým. Venku se začalo pomalu stmívat a na nebi se začali honit mraky.
"Bude bouřka," pomyslel si Harry a zrychlil krok. Pomalu začalo pršet a dřív než Harry doběhl domů, byl už notně promočený. Jen co vstoupil do domu, ozval se strýcův mohutný hlas: " Kde si byl tak dlouho. Už je po večeři, takže jíst nebudeš. Zalez do svého pokoje a ať tě ani dneska už nevidím."
Harry neměl chuť se bavit se strýcem a tak poslušně vyšel po schodech do svého pokoje. Zavřel za sebou dveře a praštil sebou na postel. Pak se ale ozval harryho žaludek. Harry šáhl pod uvolněné prkno na podlaze, do své tajné úschovny, a vytáhl obložené chlebíčky od paní Weasleyové, které mu poslala na začátku prázdnin.
Rychle jich polovinu spořádal a ostatní vrátil zpátky pod prkno, pak se zadíval do stropu.
"Snad Hedvika našla Siriuse. Zatím našla vždy každého, ale kdo ví, kde se Sirius teď schovává. Třeba je někde v jižní Americe. Cesta tam by Hedvice trvala minimálně měsíc, ne-li víc. A cesta přes oceán bez přestávky by ji asi zabila. Neměl jsem ji vůbec posílat. Stejně, co mě na to Sirius asi tak řekne. Ať si z toho nic nedělám a že on a Brumbál se o to postarají. Pořád se mě snaží chránit, jako kdybych byl malé dítě. Kdo musel porazit v prvním ročníku Voldemorta, Já. Kdo musel zabít baziliška, Já. Kdo se musel postavit stovce mozkomorů a zahnat je na ústup, zase Já. No a před pár týdny jsem se musel znovu postavit Voldemortovi, který se znovuzrodil. A přežil jsem. Zažil jsem toho víc, než všichni dohromady a oni se ke mně pořád chovají jak k dítěti," přemýšlel Harry sám pro sebe a pomalu dostával vztek.
V tu chvíli do pokoje vlétla Hedvika a přistála na stolku před ním. Harry vykulil oči a rychle jí odvázal dopis, který měla přivázaný na noze. Hedvika ihned poté odletěla ke své kleci. Harry roztrhl obálku a dal se do čtení, vztek ho hned přešel, jelikož si uvědomil, že Sirius musí být někdy poblíž. Hedvika se totiž vrátila nějak moc brzy. To by znamenalo, že o něj má strach a proto se vrátil do Británie. Co když ho mozkomoři zase chytnou a zavřou.
Ahoj Harry
Já se mám dobře a jsem v pořádku, vrátil jsem se do Británie, abych to mohl být na blízku. Doufám, že ty taky a že jsi kvůli tomu snu nic neprovedl. Nedělej s vůbec starosti. Dal jsem vědět potřebným lidem a na všem se už pracuje. Můžeš na to klidně zapomenout, vůbec nic si z toho nedělej a nech to na nás. Soustřeď se na učení a na školu.
Tichošlápek
Harry si přečetl dopis dvakrát, a i když by za normálních okolností měl zlost, teď měl spíš starost o Siriuse. Ihned sebral ze stolu pergamen a začal na něj psát.
Ahoj Tichošlápku
Nic jsem neprovedl. Neboj. A kvůli mně ses do Británie vracet nemusel. Já se o sebe postarat dokážu. Klidně si můžeš dát dovolenou někde na jihu Evropy. Já budu v pořádku.
S pozdravem Harry
Dopis strčil do obálky a pak přešel k Hedvice.
"Vím, že jsi teďka přiletěla, ale potřeboval bych, aby ses znovu proletěla a zanesla Siriusovi nový dopis. Moc tě o to prosím," poprosil Hedviku, ta houkla a jemně ho klovla do ucha. Harry ji přivázal na nohu dopis a pak ji nechal letět. Chvíli sledoval z okna, jak mizí v temnotě noci, pak ale přešel zpět k posteli a ulehl na ni.
"Snad mě Sirius poslechne, snad opustí Británii, dřív než ho chytí," doufal Harry, i když tomu sám moc nevěřil. A s těmito myšlenkami taky usnul. Oblečený a neumytý, jen plný starostí a strachu o kmotra.

Kapitola 1.

17. září 2007 v 21:41 | Sir Fata |  Harry Potter a Pán elementů
Tak tady je první kapitola, snad se Vám bude líbit. A prosím o komentáře:-)
Kapitola 1. - Sen
Je nádherná červencová noc, hvězdy prosvítají skrz černou oblohu a všemu tomu dominuje měsíc v úplňku. A v Kvikálkově v Zobí ulici zatím chlapec s rozčepýřenými uhlově černými vlasy a s jizvou na čele právě snil.
Zdálo se mu o Bradavicích, o jeho kamarádech Ronovi a Hermioně, ale hlavně o famfrpálu, o tom jak hrál na mistrovství světa za Anglii jako chytač, což je hráč, který má za úkol chytit zlatonku. Spatřil ji a prudce se za ní rozletěl na svém kulovém blesku, což bylo prozatím nejlepší koště na světě. Už se k ní blížil, vyhnul se potlouku, předletěl soupeřova chytače a právě ji hodlal sevřít ve své dlani, když tu náhle sen skončil a on se octl úplně jinde.
Přesněji řečeno někde v jeskyni. Všude kolem byla tma. Osvětlení jeskyně zajišťovalo několik párů pochodní. Byla tu spousta krápníků. Ze stropu viseli stalaktity s ostrými špičkami. Od spodu vystupující stalagmity tvořili úplný labyrint.
Uprostřed jeskyně byla nízká kružnicová prohlubeň vyplněná mramorem s vyrytými ornamenty, z nichž některé smaragdově zářili. Dokola byly rozestavěny stalagmity, připomínající tvarem hady, které byly pokryty tenkou vrstvou stříbra. Uprostřed prohlubně byl krvavě rudý trůn, pokrytý malými smaragdy, které svítili jako hvězdy na obloze. A na trůně seděla postava s hadím obličejem. Měla šupiny místo kůže a dvě malá červená světla tam, kde měli být oči. Na sobě měla temně černý hábit se stříbrným lemováním. V ruce pak svírala hůlku, obávanou zbraň, díky které už zemřela spousta lidí.
Naproti postavě klečeli tři postavy v černých hábitech a v maskách. Žádná z postav si nedovolila pozvednout svůj zrak, přijít nějak ozbrojena, či dát najevo bolest z otlačených kolen. Postava sedící na trůně schválně prodlužovala ticho a bolest klečících. Vychutnávala si každý jejich povzdech. Jako by měla času přebytek.
"Vstaňte," zasyčela postava z trůnu z ničeho nic. Byl to tichý příkaz, ale klečící ho vykonali neuvěřitelně rychle. Teď před ním stáli v pozoru a bezdechu očekávali, co bude dál.
"Jaké zprávy mi přinášíte?," promluvila znovu postava na trůně a jeho hlas byl plný očekávání, ale i arogance a pochyb.
"Má mise byla úspěšná, Mistře. Obři se k nám připojí jen, co zavoláte," promluvil první velice rychle. A jako důkaz své pokory znovu poklekl a sklonil hlavu.
"Výborně, Macnaire. Jsem rád, že jsi mě nezklamal," odpověděl Mistr s uspokojením. Konečně se mu něco zdařilo, něco co mu nemůže nikdo překazit," můžeš odejít."
Macnair ihned, jak mu bylo dovoleno odejít, vstal a rychlým krokem opustil sál. Cestou ještě ve spěchu párkrát zakopl, ale i tak zmizel velmi rychle. Mistr se pak otočil na zbylé dva.
"A jak jste dopadli Vy," zasyčel nevrle.
"Pane, bohužel se nám nepodařilo najít nové trolí město Trollheim. Hledali jsme všude, kde jen to šlo, použili jsme všechny možné prostředky, ale nic jsme nenašli," odpověděl jeden z nich a jeho hlas zněl sklesle a byl plný bolesti, nejspíš věděl, co ho čeká.
"Cože?," zařval Lord Voldemort hlasem plným vzteku a rozčilení," jak se opovažujete přijít živí a s neúspěchem sem ke mně? Říkáte, že jste udělali vše, ale neudělali. Měli jste raději položit své životy, než se vrátit živí s nesplněným úkolem. Teď poznáte hněv Lorda Voldemorta, Crucio." A oba dva zakuklenci se začali válet po zemi v ohromných bolestech. A postava v kápy se smála smíchem smrti a zuřivosti.
V tu samou chvíli se chlapec ve svém pokoji probudil. Jizva ho strašlivě bolela a pálila. Rychle se posadil, přidržel si hlavu rukama a snažil se vzpomenout si, co se v tom jeho vidění stalo. Jestli to teda bylo vidění.
Byl tam Voldemort a jeho smrtijedi, říkali něco o obrech, že jsou připraveni a pak něco o trolech a o jejich městě. To ale zatím nenašli. Což bylo dobře.
Potřeboval se uklidnit a nadýchat se čerstvého vzduchu, proto vylezl z postele a došel k oknu. Otevřel ho a zhluboka se nadýchl. Bylo to příjemné. Studený vzduch mu proudil do těla a uklidňoval ho. A lehký vánek mu ochlazoval jizvu, která ho přestávala pálit a bolet.
Obrátil se a došel zpět k posteli, posadil se na ni a začal přemýšlet, co by asi měl udělat. Napsat Brumbálovi, to ho napadlo jako první. Ale pak si vzpomněl na svého kmotra, Siriuse Blacka.
Sebral ze stolu kalamář s perem a kus pergamenu a dal se do psaní.
Drahý Tichošlápku
Doufám, že se máš dobře. Sice nevím, kde teď jsi, ale snad jsi v pořádku. Docela se tu začínám nudit a to jsem tu teprve první týden. Ale o tom jsem s tebou nechtěl mluvit.
Nebudeš mi to věřit, ale dneska se mi zdál prapodivný sen. Nevím, co to opravdu bylo, ale hned potom mě začala strašlivě bolet jizva. V tom snu jsem viděl Voldemorta a pár smrtijedů. Mluvili o obrech, prý že mu pomůžou. Pak ještě o trolech a o jejich městě. Prý ho nenašli. Voldemort na ně proto seslal kletbu Cruciatus. No a pak jsem se probudil. Nevíš, co by to mohlo znamenat?
S pozdravem Harry
Znovu si dopis přečetl a zkontroloval. Pak se obrátil ke kleci, kde by měla být Hedvika, jenže pak si vzpomněl, že ji včera pustil ven se proletět.
"No, bude to muset počkat až do rána," povzdechl si a šel si lehnout zpět do postele. A jelikož ho bolest jizvy před chvíli dost vyčerpala, za chvíli znovu usnul.

Prolog k HP a Pán elementů

17. září 2007 v 21:14 | Sir Fata |  Harry Potter a Pán elementů
Tato povídka se odehrává ve světě Harryho Pottera.
Zařazena je za čtvrtý díl, tedy za Harryho Pottera a Ohnivý pohár.
Postavy: Všechny známé postavy z HP + další bonusové :-))
Styl: napínavé, místy strašidelná (možná až depresivní), samozřejmě nechybí romantika
Snad se Vám bude líbit.:-))
Sir Fata