Kapitola 1.

17. září 2007 v 21:41 | Sir Fata |  Harry Potter a Pán elementů
Tak tady je první kapitola, snad se Vám bude líbit. A prosím o komentáře:-)
Kapitola 1. - Sen
Je nádherná červencová noc, hvězdy prosvítají skrz černou oblohu a všemu tomu dominuje měsíc v úplňku. A v Kvikálkově v Zobí ulici zatím chlapec s rozčepýřenými uhlově černými vlasy a s jizvou na čele právě snil.
Zdálo se mu o Bradavicích, o jeho kamarádech Ronovi a Hermioně, ale hlavně o famfrpálu, o tom jak hrál na mistrovství světa za Anglii jako chytač, což je hráč, který má za úkol chytit zlatonku. Spatřil ji a prudce se za ní rozletěl na svém kulovém blesku, což bylo prozatím nejlepší koště na světě. Už se k ní blížil, vyhnul se potlouku, předletěl soupeřova chytače a právě ji hodlal sevřít ve své dlani, když tu náhle sen skončil a on se octl úplně jinde.
Přesněji řečeno někde v jeskyni. Všude kolem byla tma. Osvětlení jeskyně zajišťovalo několik párů pochodní. Byla tu spousta krápníků. Ze stropu viseli stalaktity s ostrými špičkami. Od spodu vystupující stalagmity tvořili úplný labyrint.
Uprostřed jeskyně byla nízká kružnicová prohlubeň vyplněná mramorem s vyrytými ornamenty, z nichž některé smaragdově zářili. Dokola byly rozestavěny stalagmity, připomínající tvarem hady, které byly pokryty tenkou vrstvou stříbra. Uprostřed prohlubně byl krvavě rudý trůn, pokrytý malými smaragdy, které svítili jako hvězdy na obloze. A na trůně seděla postava s hadím obličejem. Měla šupiny místo kůže a dvě malá červená světla tam, kde měli být oči. Na sobě měla temně černý hábit se stříbrným lemováním. V ruce pak svírala hůlku, obávanou zbraň, díky které už zemřela spousta lidí.
Naproti postavě klečeli tři postavy v černých hábitech a v maskách. Žádná z postav si nedovolila pozvednout svůj zrak, přijít nějak ozbrojena, či dát najevo bolest z otlačených kolen. Postava sedící na trůně schválně prodlužovala ticho a bolest klečících. Vychutnávala si každý jejich povzdech. Jako by měla času přebytek.
"Vstaňte," zasyčela postava z trůnu z ničeho nic. Byl to tichý příkaz, ale klečící ho vykonali neuvěřitelně rychle. Teď před ním stáli v pozoru a bezdechu očekávali, co bude dál.
"Jaké zprávy mi přinášíte?," promluvila znovu postava na trůně a jeho hlas byl plný očekávání, ale i arogance a pochyb.
"Má mise byla úspěšná, Mistře. Obři se k nám připojí jen, co zavoláte," promluvil první velice rychle. A jako důkaz své pokory znovu poklekl a sklonil hlavu.
"Výborně, Macnaire. Jsem rád, že jsi mě nezklamal," odpověděl Mistr s uspokojením. Konečně se mu něco zdařilo, něco co mu nemůže nikdo překazit," můžeš odejít."
Macnair ihned, jak mu bylo dovoleno odejít, vstal a rychlým krokem opustil sál. Cestou ještě ve spěchu párkrát zakopl, ale i tak zmizel velmi rychle. Mistr se pak otočil na zbylé dva.
"A jak jste dopadli Vy," zasyčel nevrle.
"Pane, bohužel se nám nepodařilo najít nové trolí město Trollheim. Hledali jsme všude, kde jen to šlo, použili jsme všechny možné prostředky, ale nic jsme nenašli," odpověděl jeden z nich a jeho hlas zněl sklesle a byl plný bolesti, nejspíš věděl, co ho čeká.
"Cože?," zařval Lord Voldemort hlasem plným vzteku a rozčilení," jak se opovažujete přijít živí a s neúspěchem sem ke mně? Říkáte, že jste udělali vše, ale neudělali. Měli jste raději položit své životy, než se vrátit živí s nesplněným úkolem. Teď poznáte hněv Lorda Voldemorta, Crucio." A oba dva zakuklenci se začali válet po zemi v ohromných bolestech. A postava v kápy se smála smíchem smrti a zuřivosti.
V tu samou chvíli se chlapec ve svém pokoji probudil. Jizva ho strašlivě bolela a pálila. Rychle se posadil, přidržel si hlavu rukama a snažil se vzpomenout si, co se v tom jeho vidění stalo. Jestli to teda bylo vidění.
Byl tam Voldemort a jeho smrtijedi, říkali něco o obrech, že jsou připraveni a pak něco o trolech a o jejich městě. To ale zatím nenašli. Což bylo dobře.
Potřeboval se uklidnit a nadýchat se čerstvého vzduchu, proto vylezl z postele a došel k oknu. Otevřel ho a zhluboka se nadýchl. Bylo to příjemné. Studený vzduch mu proudil do těla a uklidňoval ho. A lehký vánek mu ochlazoval jizvu, která ho přestávala pálit a bolet.
Obrátil se a došel zpět k posteli, posadil se na ni a začal přemýšlet, co by asi měl udělat. Napsat Brumbálovi, to ho napadlo jako první. Ale pak si vzpomněl na svého kmotra, Siriuse Blacka.
Sebral ze stolu kalamář s perem a kus pergamenu a dal se do psaní.
Drahý Tichošlápku
Doufám, že se máš dobře. Sice nevím, kde teď jsi, ale snad jsi v pořádku. Docela se tu začínám nudit a to jsem tu teprve první týden. Ale o tom jsem s tebou nechtěl mluvit.
Nebudeš mi to věřit, ale dneska se mi zdál prapodivný sen. Nevím, co to opravdu bylo, ale hned potom mě začala strašlivě bolet jizva. V tom snu jsem viděl Voldemorta a pár smrtijedů. Mluvili o obrech, prý že mu pomůžou. Pak ještě o trolech a o jejich městě. Prý ho nenašli. Voldemort na ně proto seslal kletbu Cruciatus. No a pak jsem se probudil. Nevíš, co by to mohlo znamenat?
S pozdravem Harry
Znovu si dopis přečetl a zkontroloval. Pak se obrátil ke kleci, kde by měla být Hedvika, jenže pak si vzpomněl, že ji včera pustil ven se proletět.
"No, bude to muset počkat až do rána," povzdechl si a šel si lehnout zpět do postele. A jelikož ho bolest jizvy před chvíli dost vyčerpala, za chvíli znovu usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marika.66 Marika.66 | Web | 17. září 2007 v 21:42 | Reagovat

Ahoj Pls napiš do moji bleskovky .....

2 Breila Breila | Web | 17. září 2007 v 23:38 | Reagovat

zajímavý začátek, jsem zvědavá, co se z topho vyklube...

Zatím moc pěkné :-)

3 Breila Breila | Web | 23. října 2007 v 22:43 | Reagovat

Vím, že mě asi zabiješ..ale holt došlo i na nás dvě..Prosím odpus´t, ale u mě na stránce máš řetězáček :-)

4 clara_pacta clara_pacta | 6. ledna 2008 v 3:23 | Reagovat

ahoj celkem dobrý ... kapitolka mě upoutala, ale dojem mi kazí hrubky...sežeň si nějakou betu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama