Kapitola 2.

19. září 2007 v 18:18 | Sir Fata |  Harry Potter a Pán elementů
Tak tady je druhá kapitola, snad se Vám bude líbit. Sice zatím žádná extra akce, ale nějak se k nim dostat musíme:-)) Pište komentáře:-))
Kapitola 2. - Kmotr
Mohlo být kolem půl sedmé, když se z přízemí ozval hlas strýce Vernona: "Tak vstávej ty budižkničemu! Dělej, musíš ještě udělat snídani."
Harry si promnul oči a posadil se na postel. Na stolku nahmatal brýle a nasadil si je na nos. Vstal a rychle se převlékl do vytahaného trička a příliš širokých kalhot po Dudleym. Nakonec sešel dolů do kuchyně, kde už teta Petunie chystala hrníčky a talířky na snídani. Dudley seděl u stolu a prohlížel si nějaký nový časopis o autech, mudlovských dopravních prostředcích. Občas souhlasně pokýval hlavou, nebo se zašklebil. Podle toho jak se mu auto líbilo. No a strýc Vernon si pročítal dnešní noviny.
"Na co koukáš? Pohni s tou snídaní, ty jeden nevděčníku," popohnala Harryho teta Petunie.
"Ano, této," odpověděl Harry a pustil se do přípravy snídaně. Udělal tousty s marmeládou, vajíčka a slaninu. Vše naservíroval na stůl a posadil se na vlnou židli.
"No, dneska teda nic moc. Vajíčka jsou ještě polosyrová, slanina připálená a na toustech je málo marmelády. Proč tě vůbec živíme ty jeden lenochu,"rozčílil se strýc Vernon. Harry na to už byl zvyklý a tak to ani nekomentoval.
Dudleymu snídaně očividně chutnala, jelikož snědl téměř polovinu celé snídaně sám a ještě vypadal na to, že má hlad. Teta Petunie ho ale zarazila. Podle školní sestry je totiž pořád dost obézní. Teta už sice nedělá snídaně typu čtvrt grapefruitu a nic víc, ale i tak se snaží Dudleyho omezit.
Po snídani se Harry vrátil zpátky k sobě do pokoje, a jelikož se hrozně nudil, pustil se do dělání úkolů, jichž byl opravdu hodně. Nejtěžší byly samozřejmě z lektvarů a při dělání pojednání o dračí krvi si harry vzpomněl na Snapea. Co teď asi dělá, teď když se Voldemort vrátil. Harry věděl už z minulého roku o tom, co má Snape na levém předloktí. Bylo to znamení zla, jež svým smrtijedům vypaloval sám Voldemort a díky němuž je mohl svolat.
Snape kdysi ke smrtijedům patřil, pak se ale podle Brumbála obrátil a dal se na stranu dobra. A když mu věřil Brumbál, tak na tom asi něco bude, i když kdo ví. Harry mu to rozhodně nevěřil, jelikož na něj a na všechny nebelvírské si zasedl a srážel jim body všude, kde se jen dalo. Naproti tomu svou kolej, Zmijozel, vynášel nad ostatní a nedal na ni dopustit. A jak známo, většina těch co vyjdou ze Zmijozelu se stane smrtijedy.
Co teď asi dělá? A co dělá Voldemort? Z toho snu, nebo co to bylo, jasně vyplývalo, že se snaží dát dohromady armádu zla. Obry, troly a další havěť, jež by mu pomohla ovládnout svět. A co proti tomu dělá Brumbál? Vždyť on je jediný, koho se Voldemort kdy bál. Připravuje nějakou svou soukromou armádu na boj s ním? Nebo má v rukávu schovaný nějaký trumf? Moc otázek a žádná odpověď.
Harry přerušil tok svých myšlenek a odhodil učebnici lektvarů na stolek. A teprve teď si všimnul dopisu, který večer napsal Siriusovi. Hedvika nejspíš přiletěla někdy ráno a usnula. A on si ji do teď nevšimnul.
Vstal a probudil ji. Nebyla moc ráda a dala svou nespokojenost najevo hlasitým zahoukáním.
"Pšt, nebo mě strýc zabije a tebe taky," uklidnil ji nervózní Harry, jelikož jeho strýc sovy od dne, kdy Harrymu začali chodit pozvánky na studium z Bradavic, nesnášel.
Přivázal Hedvice dopis na nohu a vypustil ji z okna ven.
"Snad Siriuse najde, kdo ví kde teď je," pomyslel si.
To už se ale blížil čas oběda a tak Harry sešel ze schodů do přízemí a spolu s Dursleyovi se naobědval. Jídlo do sebe naházel ve spěchu a pak ihned vyrazil z domu ven, projít se po ulicích.
V poledne tudy moc aut nejezdilo, bylo to přece jenom předměstí a hustá zástavba.
Harry se ploužil po chodníku a sledoval okolí. Tajně doufal, že se stane něco, co ho zbaví té nudy, která ho nesnesitelně obklopovala. I kdyby to mělo být něco nebezpečného. Hlavně ať se něco stane.
Bohužel, nic se nedělo. Vše bylo úplně v normálu. Někteří obyvatelé Kvikálkova sekali své zahrady, tak aby výška trávníku nepřesáhla nepřípustnou mez. Jiní myli svá už tak dost vyleštěná auta. Prostě bylo vše v zaběhlých kolejích.
A tak Harry došel až k malému parku, na kterém bylo pískoviště pro děti a dvě houpačky, z nichž jedna byla rozbitá. Harry se posadil na tu nerozbitou a znuděně pozoroval okolí.
Po chvíli do parku přišlo několik dětí z okolí, z nichž Harryhp nejvíc zaujali kluci, jež šli hrát fotbal. Ten sport Harry moc neznal. Věděl sice, že se hraje s kulatým míčem, něco jako camrál, a musí se dostat do soupeřovy branky, to bylo jako u famfrpálu. Jenže se nehrálo rukama, ale nohama, nebo hlavou, což bylo divný. Když někdo použil ruku, byl to faul. To všechno věděl od svého kamaráda Deana Thomase z Bradavic, který fotbal miloval.
Chvíli sledoval kluky, jak dělají kličky, zidanovky, panenky a podobný finty. Tohle Harry ještě nikdy nikde neviděl, proto ho to tak uchvátilo. Góly padaly jeden za druhým a Harry fascinovaně sledoval průběh hry.
Když se blížila šestá hodina, kluci dali poslední gól a začali se rozcházet. Míč zapomněli zakopnutý v brance a tak Harry neváhal. Vstal z houpačky a došel do branky pro míč. Vytáhl ho a chvíli si s ním jen tak kopal, moc mu to ale nešlo. Zkoušel to ještě chvíli, ale brzy se unavil.
"No jo, nemám tak dobrou fyzičku a výdrž," uvědomil si Harry, " docela rád bych si s nimi někdy zahrál, ale asi bych brzy skočil. Budu muset začít trénovat."
Po tomto rozhodnutí se obrátil a dal se na cestu zpět k Dursleyovým. Venku se začalo pomalu stmívat a na nebi se začali honit mraky.
"Bude bouřka," pomyslel si Harry a zrychlil krok. Pomalu začalo pršet a dřív než Harry doběhl domů, byl už notně promočený. Jen co vstoupil do domu, ozval se strýcův mohutný hlas: " Kde si byl tak dlouho. Už je po večeři, takže jíst nebudeš. Zalez do svého pokoje a ať tě ani dneska už nevidím."
Harry neměl chuť se bavit se strýcem a tak poslušně vyšel po schodech do svého pokoje. Zavřel za sebou dveře a praštil sebou na postel. Pak se ale ozval harryho žaludek. Harry šáhl pod uvolněné prkno na podlaze, do své tajné úschovny, a vytáhl obložené chlebíčky od paní Weasleyové, které mu poslala na začátku prázdnin.
Rychle jich polovinu spořádal a ostatní vrátil zpátky pod prkno, pak se zadíval do stropu.
"Snad Hedvika našla Siriuse. Zatím našla vždy každého, ale kdo ví, kde se Sirius teď schovává. Třeba je někde v jižní Americe. Cesta tam by Hedvice trvala minimálně měsíc, ne-li víc. A cesta přes oceán bez přestávky by ji asi zabila. Neměl jsem ji vůbec posílat. Stejně, co mě na to Sirius asi tak řekne. Ať si z toho nic nedělám a že on a Brumbál se o to postarají. Pořád se mě snaží chránit, jako kdybych byl malé dítě. Kdo musel porazit v prvním ročníku Voldemorta, Já. Kdo musel zabít baziliška, Já. Kdo se musel postavit stovce mozkomorů a zahnat je na ústup, zase Já. No a před pár týdny jsem se musel znovu postavit Voldemortovi, který se znovuzrodil. A přežil jsem. Zažil jsem toho víc, než všichni dohromady a oni se ke mně pořád chovají jak k dítěti," přemýšlel Harry sám pro sebe a pomalu dostával vztek.
V tu chvíli do pokoje vlétla Hedvika a přistála na stolku před ním. Harry vykulil oči a rychle jí odvázal dopis, který měla přivázaný na noze. Hedvika ihned poté odletěla ke své kleci. Harry roztrhl obálku a dal se do čtení, vztek ho hned přešel, jelikož si uvědomil, že Sirius musí být někdy poblíž. Hedvika se totiž vrátila nějak moc brzy. To by znamenalo, že o něj má strach a proto se vrátil do Británie. Co když ho mozkomoři zase chytnou a zavřou.
Ahoj Harry
Já se mám dobře a jsem v pořádku, vrátil jsem se do Británie, abych to mohl být na blízku. Doufám, že ty taky a že jsi kvůli tomu snu nic neprovedl. Nedělej s vůbec starosti. Dal jsem vědět potřebným lidem a na všem se už pracuje. Můžeš na to klidně zapomenout, vůbec nic si z toho nedělej a nech to na nás. Soustřeď se na učení a na školu.
Tichošlápek
Harry si přečetl dopis dvakrát, a i když by za normálních okolností měl zlost, teď měl spíš starost o Siriuse. Ihned sebral ze stolu pergamen a začal na něj psát.
Ahoj Tichošlápku
Nic jsem neprovedl. Neboj. A kvůli mně ses do Británie vracet nemusel. Já se o sebe postarat dokážu. Klidně si můžeš dát dovolenou někde na jihu Evropy. Já budu v pořádku.
S pozdravem Harry
Dopis strčil do obálky a pak přešel k Hedvice.
"Vím, že jsi teďka přiletěla, ale potřeboval bych, aby ses znovu proletěla a zanesla Siriusovi nový dopis. Moc tě o to prosím," poprosil Hedviku, ta houkla a jemně ho klovla do ucha. Harry ji přivázal na nohu dopis a pak ji nechal letět. Chvíli sledoval z okna, jak mizí v temnotě noci, pak ale přešel zpět k posteli a ulehl na ni.
"Snad mě Sirius poslechne, snad opustí Británii, dřív než ho chytí," doufal Harry, i když tomu sám moc nevěřil. A s těmito myšlenkami taky usnul. Oblečený a neumytý, jen plný starostí a strachu o kmotra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Breila Breila | Web | 24. září 2007 v 0:27 | Reagovat

začíná se to jemně zadrhávat..jak já mám ráda začátky..to nikdo netuší co přojde a je to všechno tak "začínající" :-)

Jen piš dál..jsem zvědavá, co z toho bude. Je to slibné..

2 Beltrix Beltrix | Web | 12. listopadu 2007 v 20:08 | Reagovat

Hm , pokračuj . Zatím to docela jde .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama